Z toho, co jsem v poslední době četl ve mně stále rezonuje zajímavá knížka od J. Hillmana a M. Vnetury s názvem „Máme za sebou sto let psychoterapie a svět je čím dál tím horší“ (v češtině vydalo nakladatelství Malvern). Přestože byla napsána před dvaceti lety, tak je právě dnes velmi aktuální. Koupil jsem si ji jako odbornou psychoterapeutickou četbu, nicméně nenechte se názvem zmást – není to nudné skriptum pro další vzdělávání psychoterapeutů, ale zaujme každého kdo přemýšlí o životě, o světě, v kterém žijeme. A konec konců není ani tak pesimistická jak by se na první pohled zdálo 🙂 Slovy jednoho z autorů nabízí knížka východisko z naší napohled bezútěšné situace v duchu logoterapie Viktora Frankla:
„Žijeme v Temném věku. A nedočkáme se jeho konce, ani naše děti, a pravděpodobně ani děti našich dětí. A náš úkol, úkol každého z nás, je opatrovat všechno, co milujeme z dědictví lidstva, živit to a udržovat to v chodu a předat dál, protože Temný věk nebude trvat navždycky a když skončí, ti lidi budou potřebovat ty kousky, co jim předáme. Nedokážou vybudovat nový svět bez toho, abychom jim předali, co jen můžeme – myšlenky, umění, vědění, dovednosti nebo prostě jen obyčejnou, starou křehkou lásku, to, jak lidi léčit, jak jim pomáhat: to je něco, co by se mělo předat dál.“ Michael Ventura